TIP NA VÝLET
Délka trasy: 14,7 km
Převýšení: 638 m
Náročnost: propotíte tričko
Mapa: https://mapy.cz/s/huzolosolo
Jizerské hory | Auto jsme zaparkovali na kraji obce Hejnice, kde je i na mapě značené parkoviště. Odtud jsme šli asi 150 m po silnici obcí. Zelená turistická trasa se pak u rozcestí „Ferdinandov“ stáčela doleva do lesa. Tady začínalo také táhlé a místy strmé stoupání, které lehce zvolnilo až na rozcestí „U tetřeví boudy“, tzn. za 3,5 km. Ale pozvolna do kopce jsme šli až na vrchol Holubník (1 071 m.n.m.).
Stoupání podél potoka
Ale vraťme se zpět na začátek výletu na zelenou turistickou trasu. První část naší dnešní cesty vedla proti proudu potoka Černý Štolpich. Nejprve se podél potoka táhne zelená trasa, ale od rozcestí „Pod vodopády“ je nutné pokračovat po žluté stezce, která také dále kopíruje koryto potoka.
Především v létě je velkou výhodou, že stoupání až k rozcestí „U tetřeví boudy“ vedlo podél potoka ve stínu stromů.
Garm si cestu náramně užíval, protože se mohl ochladit ve vodě a nám se také líbila, protože jsme mohli fotit vodopády. Nutno podotknout, že koryto díky členitému kamenitému terénu je malebné samo o sobě a voda přeskakující kameny tvoří krásné scenérie podél celé trasy, takže určitě nehledejte jen vodopády, ale kochejte se. První budete míjet Hrazený vodopád, který je vysoký zhruba 6 metrů a nachází se asi 100 metrů pod památnou deskou císařovny Alžběty u první lávky přes potok.
Půjde to s kočárkem?
Až po památnou desku císařovny Alžběty, kde se nachází i malé odpočívadlo se stolem a lavičkami, je cesta zpevněná a vysypána pískem, takže by se dala projet i s kočárkem. Nicméně stoupání je celkem příkré, takže bych to viděla po pár metrech na styl tlačení kočárku s ohnutým hřbetem, jak často vídám některé maminky, když musejí zdolat větší kopec. A zpět by se muselo sejít stejnou cestou, protože další část naší trasy od památníku byla velmi kamenitá.
Vodopády, kaskády, peřeje…
Cestou jsme míjeli také Dvojitý vodopád a vodopád Skok, až jsme došli k další lávce. Vlevo před lávkou byla do kopce označená odbočka, která nás přivedla zespodu k vodopádu Velký Štolpich. My jsme se pak vrátili dolů k lávce a pokračovali po žluté turistické stezce. K vodopádu Velký Štolpich jsme se tak dostali i shora u rozcestí s červenou trasou.
Podél trasy nečekejte značky ve stylu: „Teď stojíte u vodopádu xy“. Vodopády nejsou v terénu až na Velký Štolpich nijak značené. Odborníci asi ví, my místy neměli tušení, jestli už to je onen vodopád nebo ne. To vlastně potvrzuje jen výše napsané, že tam bylo více krásných kaskád nebo menších vodopádů. Navíc je to způsobené i tím, že na jaře při větší vodě mohou potoky svou trasu skrz kamenitá koryta změnit a z velkého vodopádu může být rázem poloviční. A tak je potřeba k tomu i přistupovat. Nejdete na výstavu, ale do přírody.
Cestou na vrcholy za výhledy
Náš cíl nebyly jen vodopády, ale i vrchol Holubník, a proto jsme pokračovali po žluté značce k rozcestí „U tetřeví boudy“, a dále k rozcestí „Na Ždárku“. Mějte prosím na paměti, že úsek mezi rozc. „U tetřeví boudy“ a „Na Ždárku“ je také cyklostezka (asfaltová silnice), takže se Vám stejně jako nám může stát, že zde bude čilý cyklistický provoz. Upřímně tolik cyklistů vídám snad jen na cyklostezce v Praze u Vltavy. Garm si tuto část cesty moc neužíval, protože musel jít u nohy, aby se mu, ani někomu jinému něco nestalo. Na rozcestí „U Žďáráku“ jsme odbočili vpravo a pokračovali po zelené turistické trase po zpevněné cestě do kopce. Cyklistů už zde také ubylo.
Další rozcestí už bylo „Holubník – sedlo“, kde jsme přešli na červenou hřebenovku. Odkud to bylo už asi jen 1,5 km na vrchol Holubník. Pokud budete hledat místo na sváču, tak doporučuji zde. U rozcestí „Holubník – sedlo“ je totiž krásný až k zemi krytý přístřešek. Nám se podařilo ještě cestou na vrchol sejít z červené značky. Šli jsme poměrně širokou cestou a člověk se už moc nesoustředil na značení, protože tu cestu nebylo možné ztratit. A tak jsme přehlédli velký kámen, který nám ukazoval, že z té cesty máme sejít. Naštěstí jsme na to brzy přišli a moc jsme si nezašli.
Nádherné výhledy z vrcholu Holubník a Ptačí kupy na Jizerské hory
Na skalnatém vrcholu Holubník nás čekal nádherný kruhový výhled do okolní krajiny. Zde skončilo i táhlé stoupání, které začalo dole u parkoviště. Ještě pár kroků do kopce nás čekalo před druhým vrcholem Ptačí kupy (1013 m.n.m.), ale to už nic nebylo. Okolo vrcholu Ptačí kupy je potřeba počítat se schody, žebříkem a obtížnějším terénem. Garm až na jeden žebřík sešel vše bez pomoci. U rozcestí „Pod ptačími kupami“ jsme se znovu na 1,5 km vrátili na výše zmiňovanou cyklostezku (asfaltová silnice).
Na této cyklostezce u rozcestí „Hřebínek“ byla otevřená chatka s občerstvením a zároveň to bylo i místo, kde jsme se znovu vrátili na turistickou trasu bez cyklistů. Odbočili jsme vpravo na zelenou trasu, na tzv. Rauscheckovu cestu, po které jsme došli zpět k rozcestí „Pod vodopády“.
Cesta od „Hřebínku“ byla moc pěkná. Šli jsme z kopce bukovým lesem se zajímavými žulovými skalními útvary. Od rozcestí „Pod vodopády“ zbývalo na parkoviště už jen 1,4 km a pak už nás čekala sprcha, večeře a zasloužený odpočinek.
Po výletě na vrchol Smrk byl tento výlet velká změna. Cyklistů jsme míjeli méně. Krajina se časteji měnila, takže se pořád bylo na co koukat a hlavně co fotit. A díky stínu a trase podél vody jsme ani my ani Garm nebyli po výletě vaření.
