Okolo vrcholů Velká a Malá Buková

TIP NA VÝLET

Délka trasy: 10,9 km

Převýšení: 232 m

Náročnost: lehce se zadýcháte

Mapa: https://mapy.cz/s/numevadecu 

Jako výchozí bod pro výlet okolo vrcholů Velká a Malá Buková jsme zvolili Kuřívody, které jsou nyní součástí města Ralsko. Auto jsme nechali zaparkované na parkovišti před bytovými domy a vyrazili po zelené turistické trase.

Na rozcestí „U kaliště“ jsme se vydali po přerušované modré, která je v terénu značená čtvercem rozděleným úhlopříčkou na bílou a modrou část. Ještě předtím než se modrá stezka napojila na žlutou, jsme ale z trasy sešli a vydali jsme se po neznačené cestě na vrchol Velká Buková (474 m.n.m.). Teprve až při stoupání nám došlo, proč se vrcholy jmenují Velká a Malá Buková. Je to opravdu prosté. Je to podle okolních lesů, které jsou bukové.

Tato naše odbočka na vrchol není v naší mapě značená, protože výšlap na vrchol nedoporučuji. Pokud je terén mokrý po dešti, tak opravdu raději nechodit, neboť hrozí, že dolů pojedete pomalu po zadku. Navíc jsme se sami přesvědčili, že výhledy ze žluté turistické trasy, která vede po úbočí obou vrcholů, jsou mnohem hezčí než samotný rozhled z vrcholu Velká Buková. Vrchol Velká Buková se totiž netyčí nad vrcholky okolních stromů, ale okolní stromy ho už přerůstají. Jediné, co bylo zajímavé, je 200 let starý jilm horský, který roste těsně pod vrcholem.

Z vyhlídek okolo Velké a Malé Bukové vidíte do celého kraje – prohlédnete si, jak Bezděz a Máchovo jezero, tak i vrchol Ralsko se stejnojmennou zříceninou.

Ještě jedno velké plus má tento výlet. Jsou lesy, kde vás nic nezaujme. Ale zdejší lesy mají krásnou atmosféru. Uprostřed modřínů uvidíte vzrostlý listnatý strom, který dává tušit, že dříve to zde nebylo zarostlé jako dnes, že zde třeba vedla cesta uprostřed luk. Stejnou zkušenost máme i se Šumavou, když jsme hledali zmizelé vesnice.

Tento náš výlet by před rokem 1990 nebyl možný, protože se zde nacházel vojenský prostor Ralsko, což určitě také přispělo k charakteru zdejší přírody.  

Po procházce okolo obou vrcholů jsme se vrátili po žluté turistické trase do Ralska, ale abychom se vyhnuli chůzi po silnici, tak těsně před městem jsme sešli ze značky a po cestě podél elektrického vedení jsme přešli zpět na zelenou turistickou trasu.

Cestou nám několikrát sprchlo, ale v mezičase svítilo sluníčko, takže jsme se nevrátili promočení a zmrzlí, jak by se dalo čekat. Jen Garm postupně ztrácel svou bílou barvu na packách. To co nám nastoupilo do auta, byl černý prasopes borderkový. Doma sebou praštil na zem a usnul. Cíl splněn.

Majitelé borderek určitě ví, že to jsou psi samočistící. Nicméně po sobě si už nikdy nic nevyčistí, takže jsme znovu v pondělí ráno před odchodem do práce zametali písek, který z něj na podlaze opadal. To slovo „znovu“ dává tušit, že to nebylo po tomto výletě poprvé. Přes noc proběhl reset a ráno už byl Garm takový, jakého ho známe – černobílý a plný energie. 🙂