TIP NA VÝLET
- Délka trasy: 16 km
- Převýšení: 676 m
- Náročnost: propotíte tričko
- Mapa: https://mapy.cz/s/cuvedukoho
Náš první výlet v Jizerských horách vedl na vrchol Smrk (1124 m.n.m.), který je nejvyšším vrcholem české části Jizerských hor. Výchozím bodem byla obec Ludvíkov pod Smrkem. A to hlavně kvůli tomu, že jsme tam byli ubytovaní. Nicméně není to jediná přístupová cesta. Na vrchol Smrk se dostane i z Nového Města pod Smrkem po modré turistické stezce, ale i z Bílého potoka přes vrchol Paličník po žluté.
Naše cesta začala na žluté turistické trase v Ludvíkově. Až po rozcestí „U červeného buku“ jsme šli lesní cestou. Já jsem koukala po houbách. Ale brzy jsem je hledat přestala. Protože pokaždé, když jsem našla houbu, tak se mě Jára ptal, jestli tu houbu chci nést 16 km. A pravdou je, že si to člověk opravdu rozmyslí.
Od rozcestí „U červeného buku“ po „Streitův obrázek“, kde se nacházel přístřešek, jsme šli po cyklostezce (cca. 2 km). U „Streitova obrázku“ jsme z této cyklostezky sešli a pokračovali jsme po modré turistické trase strmě do kopce. Nejdříve to bylo dobré, protože jsme šli lesem, ale pak už stromy zmizely a my jsme šli místy po suťovištích, kde se do nás opíralo sluníčko. Po cestě jsme míjeli pramen, takže se Garm mohl osvěžit.
U rozcestí „Smrk“, kde se protínala naše modrá turistická trasa se zelenou, se znovu objevilo velké množství cyklistů směřujících na nejvyšší vrchol Jizerských hor.
Kousek vedle vrcholu Smrk je ocelová rozhledna, ze které jsou při dobrém počasí vidět Krkonoše včetně Sněžky.
Po občerstvovací pauze pod rozhlednou, kdy jsme si pochutnali na chia pudinku, jsme pokračovali z kopce dolů po modré směrem na jih. Na rozcestí „Nebeský žebřík“ jsme odbočili vpravo na asfaltovou silnici tzv. Francouzskou cestu (červené turistická značka). U svatého obrázku „Buk anděla strážného“ jsme sešli z červené, ale zůstali jsme na Francouzské cestě. Francouzská cesta sice na mapě nebyla značená jako cyklostezka, ale díky dobrému povrchu byla hojně využívající cyklisty.
Od rozcestí „U červeného buku“ jsme trasu zpět znali. A já jsem mohla konečně začít zase koukat po houbách.
Jizerské hory nejsou jen nejvyšší vrchol Smrk…
O tomto výletu se mi nechtělo moc psát. A to hned z několika důvodů. V okolí vrcholu Smrk najdete velké množství single trailových tras a cyklistických stezek. To pro nás znamenalo, že jsme s Garmem častěji než bychom chtěli, museli cvičit chůzi u nohy. A to je pruda, jak pro něj, tak pro nás. Na začátku výletu Garm ještě nevypustil čertíky a chce prostě běhat, takže je jak z divokých vajec. A neustále zkouší, jestli by se už od nohy nemohl vzdálit. A na konci výletu je zas unavenej a to je, jak když vypne všechny přijímače a prostě člověka nevnímá. A jde si, jakse mu zlíbí. Někdy třeba i kus za mnou a člověk na něj musí čekat. Shrnu-li to, člověk se moc nemůže kochat přírodou, ale musí dávat pozor, aby se Garm nepletl nám pod nohy nebo cyklistům pod kola.
To množství cyklistů, které jsme potkali na cyklostezkách, bylo opravdu velké. Upřímně jsem měla pocit, jak kdyby celá Praha jela jezdit do Jizerek na kole.
Také nás překvapilo, že se nezdravilo, tak jak bývá na výletech a především v horách zvykem. To dost přavděpodobně souviselo s tou „Prahou“ v Jizerkách, jak píšu výše.
Co napsat závěrem. Výšlap na vrchol Smrk je „must go“, protože se jedná o nejvyšší vrchol Jizerských hor. Nicméně pokud máte rádi přírodu a například nemáte v Jizerských horách týden času, tak bych doporučila jiné, mnohem hezčí výlety jako například vrchol Holubník.
